Japonský název: 島蜜柑 (Shimamikan), čteno: „šimamikan“
SYNONYMA
– Kuroshima-mikan (黒島蜜柑) — název podle ostrova Kuroshima
– Shima-mikan (島みかん) — obecné označení ostrovní mandarinka
– Shivamikan (evropský název) — viz samostatná sekce níže
POZNÁMKA K TAXONOMII
Shimamikan nemá formálně publikovaný vědecký popis a je dnes označován jako Citrus sp. (druh neurčen). Historicky byl Shimamikan často zahrnut do širší skupiny Kōji (Citrus leiocarpa) na základě morfologické podobnosti. Molekulární analýzy provedené profesorem Yamamotem a kolektivem prokázaly, že jde o geneticky odlišný taxon (Yamamoto et al., 2021; 2022).
HISTORIE A PŮVOD
Shimamikan je lokální citrus pěstovaný na ostrovech Amami v prefektuře Kagoshima v subtropickém pásmu. Rozšíření zahrnuje: Nagashima, Koshikijima, Kuroshima, Tanegashima, Yakushima, Amami Ōshima, Kakeromajima a Tokunoshima (Yamamoto et al., 2021). Název Shimamikan (島蜜柑) doslova znamená ostrovní mandarinka.
Molekulární charakteristika: Všech šest akceptací Shimamikan sebraných na různých ostrovech vykazovalo identické kombinace genotypů 16 CAPS markerů. Shimamikan byl geneticky nejbližší čínské mandarince Sunki (Citrus sunki). Z cpDNA analýz vyplývá, že Shimamikan tvoří vlastní cpDNA typ III, odlišný od ostatních skupin mandarinek (Yamamoto et al., 2021; 2022).
Klíčový diagnostický znak: Shimamikan je polyembryonický, zatímco morfologicky nejvíce podobný Kishu-mikan je monoembryonický (Yamamoto et al., 2021).
BOTANICKÝ POPIS
Strom Shimamikan má menší vzrůst než kontinentální Kōji. V kolekci Toso Orchard dorůstá exemplář výšky přibližně 3–4 metrů s kompaktní korunou. Listy jsou široké, eliptické, tmavě zelené.
Plody jsou malé, kulovitého až mírně zploštělého tvaru. Podle Yamamotovy studie (2022) dosahuje plod hmotnosti 31-39 g a průměru přibližně 30 mm. D/H index (poměr průměr/výška × 100) odpovídá mírně zploštělému tvaru. Povrch slupky je hladký s jemnou texturou, barva oranžová. Loupání je snadné, slupka je bez výrazné granulace. Dužnina je oranžová, měkká, šťavnatá. Počet segmentů v plodu je 7-10 (Yamamoto, 2022). Průměrný počet semen na plod je 8-12, semena jsou polyembryonická, na řezu bledě zelená až zelená.
CHUŤ A POUŽITÍ
Podle kvantitativních měření (Yamamoto et al., 2022) má Shimamikan Brix 11.7 a obsah titrované kyseliny 1.20%. Poměr Brix/kyselost je přibližně 9.75, což odpovídá sladkokyselé chuti — lehce nad kalifornským minimálním standardem 8:1 pro čerstvé citrusy. Pro srovnání: Shiikwaasa má poměr 3.92 a morfologicky blízký Sunki má poměr 5.65 — oba jsou objektivně mnohem kyselejší než Shimamikan. Chuť Shimamikan je osvěžující, s vyváženou sladkostí a kyselostí, bez hořkosti, která je běžná u Kōji.
Podle Yamamotovy studie (2022) plody dozrávají v polovině prosince.
Tradiční použití:
Konzumace čerstvých plodů jako osvěžující svačina
Lokální specialita na ostrovech Kagoshima
ZACHOVÁNÍ A SOUČASNÝ STAV
Shimamikan je dnes zachován v citrusové kolekci Toso Orchard na experimentální farmě Univerzity v Kagošimě. Vzorky sebrané během průzkumu ostrovů Amami byly přeneseny do této kolekce, kde jsou uchovávány pro výzkumné a konzervační účely. Shimamikan je dokumentován na několika ostrovech souostroví Amami, konkrétně na Amami Óšima, Kakeromadžima a Tokunošima (Yamamoto, 2006; 2022). Nejedná se o hlavní komerční plodinu regionu. Zatímco zemědělství na Amami dominují plodiny jako cukrová třtina, Shimamikan je pěstován v rámci lokálních zahrad a menších hospodářství jako tradiční citrus.
EVROPSKÝ SHIVAMIKAN
V Evropě je pod názvem Shivamikan pěstován kultivar, který má pravděpodobně souvislost s japonským Shimamikanem.
Původ názvu a cesta do Evropy:
Nejstarší zdokumentovaná zmínka pochází z roku 1927 z Gruzie (Kavkaz), kde Marcovitch píše: v Suchumi, bílý shiva-mikan se rodí začátkem října, zapisováno v gruzínštině შივა-მიკან (shiva-mik’an) a rusky Шиба Микан (Šiba Mikan) (Marcovitch, 1927).
Etymologie názvu: Fonetický posun z japonského Shima-mikan (島蜜柑, ostrovní mandarinka) přes ruskou azbuku do podoby Šiva/Shiva je pravděpodobnější než jiná alternativní vysvětlení.
Sovětská šlechtitelská práce: V Suchumi (Gruzie, SSSR) byl kultivar pěstován od 20. let 20. století a byl používán pro hybridizaci s cílem získat mrazuvzdorné citrusy. Boris Tkačenko (1951) klasifikuje Shiva-Mikan na 4. místě v žebříčku mrazuvzdornosti citrusů — jeho mrazuvzdornost je dvakrát lepší než Natsudaidai nebo yuzu. Některé současné prameny, např. (Pépinière Du Bosc, 2024), uvádí mrazuvzdornost až -12°C.
Cesta do Československa: Do ČSSR se Shivamikan dostal v 70. letech 20. století prostřednictvím výměn se sovětskými stanicemi v Gruzii. Byl vybrán pro svou extrémní ranost (dozrává v říjnu) a mrazuvzdornost.
Šíření do západní Evropy: Francouzské citrusářské fórum Agrumes-Passion (2013) uvádí, že Shivamikan přišel do Francie z České republiky přes školku Riera. Česká republika byla distribučním uzlem pro šíření tohoto kultivaru do Evropy.
Morfologické a chuťové srovnání:
Evropský Shivamikan sdílí s japonským Shimamikan: malý průměr plodu ~30 mm, jemně texturovanou slupku, kompaktní habitus stromu. Rozdíl je v menším počtu semen (~3–5 oproti ~10), což může být důsledkem selekce v Suchumi. Evropský Shivamikan má sladkokyselou, dobře poživatelnou chuť — což odpovídá měřeným datům Shimamikan (Brix/kyselost poměr 9.75).
Hypotéza: Původní japonský materiál dovezený do Suchumi byl pravděpodobně Shimamikan (ostrovní taxon skupiny Kagoshima/Amami), nikoli kontinentální Citrus leiocarpa „Kōji“, jak je běžně uváděno. Sovětští agronomové pravděpodobně provedli selekci tohoto materiálu pro mrazuvzdornost a menší počet semen. Sladkokyselá chuť evropského Shivamikan odpovídá měřeným datům japonského Shimamikan. Tato hypotéza by mohla být ověřena DNA analýzou evropského Shivamikan oproti vzorkům z kolekce Toso Orchard.
