Citrus ampullacea Hort. ex Yu.Tanaka „Hyōkan“

Japonský název: Hyōkan (alternativní romanizace: Hyōukan; ヒョウカン / 瓢柑), čteno „hjókan“; doslova „tykvový citrus“ — od japonského hyō (瓢, tykev) a kan (柑, citrus), odkazující na charakteristický tvar plodu připomínající tykev nebo lahev

Anglický název: Flask-shaped orange (lahvový pomeranč)

Místní zahradnické jméno: Saigo Hyōkan (西郷瓢柑) — regionální označení pro linii kultivaru na ostrově Kjúšú, pojmenovanou po čtvrti Saigō-chiku (西郷地区) ve městě Onomichi v prefektuře Hirošima, odkud pocházel původní import roubů (Onda et al., 1975)

SYNONYMA

  • Citrus aurantium L. subsp. intermedia Tanaka var. ampullacea Tanaka (1911) — starší Tanakovo binomen, na nějž C. ampullacea Hort. ex Tanaka (1935) navazuje jako převzaté zahradnické jméno
  • Jindaikitsa Hort.(神代橘) — název zaznamenaný na Pokusné zahradnické stanici Okitsu
  • Kichiōka Hort. (吉椛果) — název ze záznamu z prefektury Kumamoto
  • Kichiōkan Hort.(吉椛柑) — název ze sbírky rodiny Hanada v prefektuře Okayama
  • Marumera Hort (丸メラ).; Shiridaka-mikan Hort. (尻高蜜柑); Tsurukan Hort. (鈎柑 / 釣柑) — další regionální japonské výrazy bez formálního botanického statusu

Poznámka k synonymii: Všechny výše uvedené zahradnické názvy jsou doloženy u Tanaky (1946) jako regionální výrazy pro tentýž taxon zaznamenaný v různých institucích a lokalitách Japonska a Tchaj-wanu. GBIF eviduje taxon pod jménem Citrus × ampullacea Yu.Tanaka (GBIF, 2026).

TAXONOMICKÁ POZNÁMKA

Hyōkan patří v Tanakově taxonomickém systému k japonským citrusům formálně popsaným jako Citrus ampullacea Hort. ex Tanaka (1935). Tanaka (1946) toto jméno navrhuje jako novum k zastřešení starší kombinační variety C. aurantium subsp. intermedia var. ampullacea Tanaka (1911), přičemž naznačuje příbuznost s hořkými pomeranči skupiny C. aurantium. GBIF a Kew evidují taxon pod jménem Citrus × ampullacea Yu.Tanaka, přičemž symbol křížku (×) odráží předpokládaný hybridní původ; explicitní synonymum s C. aurantium není přijato (GBIF, 2026).

Studie Shimizu et al. (2016), která analyzovala 101 reprezentativních japonských citrusových kultivarů pomocí 123 SSR markerů a organelárních genomů, zařadila Hyōkan (vzorek A035) do genomické skupiny charakterizované cytotypem pomela (C04 dle klasifikace téže studie). Analýza sdílení alel a rodičovské pravděpodobnosti (SPP) identifikovala Kunembo (A081, C. nobilis Lour. var. kunep Tanaka) jako pravděpodobného pylového rodiče bez jediné neshody; semenný rodič zůstává neidentifikován, přičemž cytotyp ukazuje na kultivar s organelárním genomem pomela. Hyōkan je v genealogii sdružen do skupiny s kultivary Hassaku, Asahikan, Kaikoukan a Kinkoji, jejichž společným znakem je Kunembo-A jako jeden z rodičů (Shimizu et al., 2016). Shimizu (2022) tento výsledek potvrdil a zařadil Hyōkan mezi kultivary, u nichž je Kishu nepřímým rodičem prostřednictvím Kunemba.

Zásadní taxonomický rozdíl existuje vůči příbuznému kultivaru Yuge Hyōkan (Citrus yuge-hyōkan Hort. ex Y. Tanaka), který Tanaka (1946) popsal jako samostatný nový druh (nov. sp.) ve stejném svazku monografie. Biologickým rozdílem taxonomického dosahu je embryonie semen: Hyōkan vykazuje výhradně monoembryonní semena (NARO Genebank, 2026), zatímco Yuge Hyōkan je popsán jako polyembryonní (Tanaka, 1946). Oba kultivary se dále liší počtem segmentů dužniny (přibližně 12 u Hyōkanu, 9 u Yuge Hyōkanu) a dalšími morfologickými znaky. Genomická analýza Shimizu et al. (2016) umístila oba taxony do zcela odlišných genealogických kontextů, čímž potvrdila oprávněnost Tanakova druhového rozlišení.

HISTORIE A PŮVOD

Japonská tradice a zahradnická dokumentace

Hyōkan je v Japonsku doložen jako zahradnická rostlina s přítomností v roztroušených lokalitách západního Japonska. Tanaka (1946) zaznamenal řadu regionálních synonym z prefektur Kumamoto a Okayama a z Pokusné stanice Okitsu, což svědčí o tom, že kultivar byl v první polovině 20. století znám v různých částech západního Japonska.

Dle záznamu v kronice citrusářství prefektury Hirošima přivezl v rané éře Šówa (po roce 1926) vzorný zemědělec ze čtvrti Saigō-chiku (西郷地区) ve městě Onomichi v prefektuře Hirošima rouby Hyōkanu z Tchaj-wanu, čímž zahájil pěstování tohoto kultivaru v Hirošimě (Onda et al., 1975). Od tohoto importu se odvíjí zahradnické označení Saigo Hyōkan ( 西郷瓢柑) — kultivar nese jako jméno název čtvrti původního nálezu, nikoliv osoby. Z tohoto původního materiálu se kultivar šířil různými směry – mimo jiné na Kjúšú, kde přetrvává především v prefektuře Mijazaki pod označením Saigo Hyōkan (MUJI / Minami no Sato, 2022; Onda et al., 1975).

Tchaj-wan a historický výskyt kultivaru

Sbírkový materiál pro Tanakovu monografii pochází z Botanické zahrady Tchajwanské císařské univerzity v Tchaj-peji (臺北帝國大學果樹園), kde byl exemplář pěstován v letech 1929–1939 (Tanaka, 1946). Přítomnost kultivaru na Tchaj-wanu v japonské koloniální éře byla reálná a pěstitelsky živá — nikoli pouze sbírková — jak dokládá jak Tanakův popis, tak historický doklad o dovozu roubů skupiny Hyōkan z Tchaj-wanu do Japonska (Onda et al., 1975). V čínsko-jazyčné botanické tradici je kultivar znám pod jménem 瓢柑 (Piao gān), přičemž souběžně používané označení 日本瓢柑 (Rì běn piáo gān, „japonský tykvový citrus“) naznačuje, že kultivar je v čínském botanickém kontextu spojován s Japonskem a dost možná dnes spíše referuje k běžnějšímu kultivaru Yuge Hyokan (MMPND, 2026).

BOTANICKÝ POPIS

Hyōkan je keř nebo nízký strom dorůstající výšky přibližně 3 m, se vzpřímenými větvemi, silným vzrůstem a rozložitým habitem. Strom vykazuje nízkou náchylnost k viru tristéza (NARO Genebank, 2026). Větvičky jsou středně dlouhé s kratšími internodii a krátkými trny. Listy jsou středně velké až velké, eliptické, délky přibližně 11 cm a šířky 6 cm; řapíkové křídlo je středně velké, obdeltoidního tvaru; listy jsou kožovité s mírně vlnitým okrajem (Tanaka, 1946).

Nejpozoruhodnějším znakem kultivaru je plod: obovátní až hruškový tvar s prodlouženou zúženou bází a zploštělým vrcholem, tvarově evokující tykev nebo lahev, z čehož vychází japonský název. Délka plodu je přibližně 10 cm, průměr 9,5 cm; hmotnost se pohybuje v rozmezí 224–300 g (Tanaka, 1946; NARO Genebank, 2026). Slupka je žlutá při plné zralosti, silná (přibližně 8 mm) a silně přilnavá k dužnině; olejové žlázky jsou velké a rozptýleně rozmístěné (NARO Genebank, 2026). Dužnina je rozdělena na přibližně 12 segmentů, zbarvení žluté, textura tužší s nápadnou průhledností připomínající grapefruit (Tanaka, 1946; MUJI / Minami no Sato, 2022).

Semena jsou hojná (průměrně přibližně 27 semen na plod) a výhradně monoebyronní (NARO Genebank, 2026) — tento znak je zásadním biologickým odlišením od Yuge Hyōkanu, jehož semena jsou polyembryonní (Tanaka, 1946). Plodnost pylu je vysoká (přibližně 94 % — NARO Genebank, 2026). Sklizeň nastupuje pozdě v sezóně; plody Saigo Hyōkan v Mijazaki jsou sklízeny přibližně od června v případě skleníkového pěstování (MUJI / Minami no Sato, 2022).

CHUŤ A POUŽITÍ

Hyōkan je kyselý citrus (香酸柑橘, kōsankankitsu) s výraznou kyselostí a nízkým obsahem cukrů: obsah kyselin v ovocné šťávě je přibližně 2,65 %, obsah cukrů přibližně 9,6 °Brix (NARO Genebank, 2026). Šťáva je hojná; dužnina je průhledná, šťavnatá, s jemnou a příjemnou kyselostí a svěží vůní uvolňující se při naříznutí plodu (MUJI / Minami no Sato, 2022). Tanaka (1946) hodnotil Hyōkan jako kultivar pozdní sklizně s kyselou dužninou a nízkým komerčním potenciálem v kontextu japonského zemědělství počátku 20. století; novější popisy sklizně v Mijazaki vyznívají příznivěji pro přímou konzumaci.

Výrazná přilnavá slupka a tuhá textura dužniny řadí Hyōkan rovněž mezi kultivary vhodné pro zpracování — výrobu džemů, marmelád a šťávy. Dokumentace konkrétních kulinárních tradic výhradně pro tento kultivar nebyla v dostupných pramenech nalezena.

ZACHOVÁNÍ A SOUČASNÝ STAV

V Japonsku

Hyōkan je v současnosti extrémně vzácný kultivar s minimální pěstitelskou základnou. Sbírkový exemplář původně uchovávaný v Toso Orchard (東圃農園) Zemědělské fakulty Kagošimské univerzity v Kagošimě a evidovaný Yamamotem et al. (2005) již neexistuje — mateřský strom zanikl (Yamamoto et al., 2005; pers. comm. M. Yamamoto). NARO Genebank uchovává akcesi JP 113365 pocházející z prefektury Mie, morfologicky charakterizovanou na experimentálních stanicích v Nagasaki (1986) a Šizuoce (1993) (NARO Genebank, 2026). Sazenice kultivaru jsou nabízeny pod označením 西郷（瓢柑）Saigo (Hyōkan) prostřednictvím specializovaných japonských pěstitelských provozů (e-green-sora, 2025), a čerstvé plody Saigo Hyōkan jsou doloženy jako sklizený a distribuovaný produkt v Mijazaki (MUJI / Minami no Sato, 2022). Rozsah soukromého pěstování není systematicky zmapován.

Tchaj-wan a čínský prostor

Hyōkan byl na Tchaj-wanu v japonské koloniální éře skutečně pěstován (Tanaka, 1946; Onda et al., 1975). Po skončení japonské správy roku 1945 aktivní pěstování kultivaru na Tchaj-wanu pravděpodobně zaniklo. V dostupných tchajwanských zemědělských databázích, botanických soupisech ani hobby pramenech nebyl Hyōkan (瓢柑, Piao gān) identifikován jako současně pěstovaný taxon (MMPND, 2026). Přežití ojedinělých stromů z japonské éry v soukromých zahradách nelze vyloučit, avšak z dostupných zdrojů jej doložit nelze.