Japonský název: Tanibuta (タニブタ), čteno „tanibuta“; doslova „velká semena“ v okinawském dialektu

SYNONYMA

Citrus ryukyuensis Wu et al. in Nature Communications 12(1): 4377, 2021 — platné jméno; nový druh

Citrus tachibana (Makino) Yu Tanaka var. attenuata, n. var. Tanaka (1957) — původní popis Tanaky; dnes neplatný

TAXONOMICKÁ POZNÁMKA

Tanaka (1957) popsal rostlinu jako Citrus tachibana var. attenuata n. var. na základě dvou stromů v usedlosti p. Shigeru Miyagi v Oku, Kunigami-son. Odlišnosti, které Tanaku zaujaly:
(1) listy obovátní, báze výrazně sbíhající v bezkřídlý řapík — zcela odlišná od typické Tachibany;
(2) semena monoembryonická, zatímco C. tachibana produkuje polyembryonická (apomiktická) semena;
(3) dužnina zcela bez kyselin.

Wu et al. (2021) identifikovali Citrus ryukyuensis jako nový druh na základě srovnávací genomové analýzy. C. ryukyuensis tvoří geneticky izolovaný klastr mandarinek oddělený od všech dosud sekvenovaných druhů citrusů. Nízká heterozygozita genomu (0,2–0,3 %) je srovnatelná s jinými uznávanými druhy a svědčí o pohlavně se rozmnožující populaci (což je v souladu s monoembryonickými semeny druhu). Wu et al. odhadují, že C. ryukyuensis se oddělil od pevninských asijských mandarinek před přibližně 2,2–2,8 miliony let, v době, kdy vzestup hladiny moří v pleistocénu izoloval souostroví Rjúkjú od pevniny. Tato doba oddělení populace je srovnatelná s rozdělením Poncirus trifoliata a Poncirus polyandra. C. ryukyuensis je pohlavně se rozmnožující druh, zatímco jeho hybridní potomci — C. tachibana, C. depressa a skupina Yukunibu — se rozmnožují apomikticky, přičemž schopnost nepohlavního rozmnožování zdědili od pevninských asijských rodičů.

HISTORIE A PŮVOD

Tanibuta byl na Okinawě znám jako divoce rostoucí strom na horských vrcholcích v severní části ostrova. Tanaka (1957) zaznamenal dva exempláře přesazené do usedlosti p. Shigeru Miyagi v Oku (Kunigami-son) z divokého stromu; sběr provedl S. Miyagi 16. ledna 1957. Tanaka navrhoval prozkoumat morfologické odlišnosti taxonu, ale za jeho života se tak již nestalo.

K tomu došlo až v roce 2021, kdy tým Dr. Wu (OIST — Okinawa Institute of Science and Technology, Lawrence Berkeley National Laboratory a University of Florida) zahrnul okinawské akcese Tanibuty do srovnávací genomové analýzy 69 východoasijských citrusů. Nález nového druhu na základě analýzy plastidové DNA byl překvapením i pro samotné autory. Wu et al. (2021) pojmenovali druh Citrus ryukyuensis a popsali jej jako nový druh.

GENETICKÁ CHARAKTERISTIKA

Wu et al. (2021) prokázali, že C. ryukyuensis je klíčovým mateřským rodičem (jako pylový rodič) tří skupin hybridních taxonů z Rjúkjú:

Citrus tachibana (Makino) Yu Tanaka — hybridizace s pevninskými mandarinkami s vysokým podílem mandarinky Mangshanyeju

Citrus depressa Hayata (Shiikwaasa) — hybridizace s RK3 mandarinkou (příbuznou čínské Sun Chu Sha se segmentem pomela)

Skupina Yukunibu — Citrus oto, C. keraji var. kabuchii, C. tarogayo, C. keraji, C. yanbaruensis — hybridizace s Kunembo (Citrus nobilis Lour.)

Apomixie (vznik semen bez oplození) přenášená pevninskými rodiči umožnila stabilní klonální reprodukci hybridů a jejich rychlé rozšíření. C. ryukyuensis sám je pohlavně se rozmnožující, a tudíž geneticky variabilní.

BOTANICKÝ POPIS

Dle Tanaky (1957) a Wu et al. (2021): strom nebo keř, malá divoce rostoucí košatá mandarinka. Květ přibližně 1,5 cm v průměru.

Listy velmi tlusté; největší o rozměrech přibližně 7,2 × 3,7 cm; řapík přibližně 0,9 cm, bezkřídlý; čepel obovátní, báze výrazně sbíhající do řapíku — tento tvar čepele je zcela odlišný od typické C. tachibana.

Plod mírně zploštělý, propadlý, průměr 2,5–4 cm; slupka tenká, přilnavá; 6–8 segmentů. Dužnina světle zbarvená, pouze v malém množství; mírně sladká, zcela bez kyselin (pH velmi vysoké; kyselost v plné zralosti přibližně 0,24 %: Inafuku-Teramoto et al. 2010). Semena velká, plod je jimi vyplněn; monoembryonická — klíčový diagnostický znak odlišující druh od všech příbuzných hybridních taxonů.

CHUŤ A POUŽITÍ

Plody jsou mírně sladké a zcela bez kyselin, což je u citrusů výjimečné. Dužnina je šťavnatá, velmi aromatická, ale v plodech jí je jen malé množství; semena jsou velká a dominují průřezu plodu. Přímá konzumace je proto omezená. C. ryukyuensis je v současnosti studován výhradně jako vědecký materiál; jeho hospodářský ani kulinářský potenciál nebyl podrobněji hodnocen.

Semenáč roubovaný na Poncirus trifoliata zakvetl na vodorovné větvi ve výšce 1m po vystavení stresovým podmínkám (suchu) dva roky od naroubování. Tato schopnost by si zasloužila bližší studii pro možnost urychlení prvního kvetení u semenáčů, pokud by se C. ryukyuensis použil jako podnož.

ZACHOVÁNÍ A SOUČASNÝ STAV

V Japonsku: Divoce rostoucí populace C. ryukyuensis jsou omezeny na sever Okinawy — zejména okolí vesnice Ōgimi a lesa Yanbaru (Kunigami). Stromy rostou na exponovaných vrcholcích hor s dostatkem světla. Wu et al. (2021) zahrnuli do analýzy 8 divoce rostoucích okinawských akcesí. Druh není chráněn specifickou legislativou, avšak jeho malá populace a úbytek přirozeného prostředí představují riziko.

Ve sbírkách: Sbírkové exempláře jsou uchovávány v Toso Orchard na Experimentální farmě Zemědělské fakulty Kagošimské univerzity (Yamamoto et al. 2022) a v Citrusové experimentální stanici v Ogimi.