Japonský název: 柑子 (Kōji), čti „kódži“
SYNONYMA
– Citrus nobilis Lour. subsp. Suntara Engl. (1931) — botanické synonymum
– Kōji-mikan, Usukawa-mikan, Maru-kōji, Komikan (柑子, 薄皮蜜柑, 小蜜柑) — místní japonská jména
– Okute-Kōji, Doro-kōji, Noto-mikan — regionální názvy uvedené u Tanaky
HISTORIE A PŮVOD
Citrus leiocarpa, běžně označovaný japonským jménem Kōji (柑子), je jedním z nejstarších citrusových kultivarů pěstovaných v Japonsku.
Vědecký název Citrus leiocarpa zavedl Tyōzaburō Tanaka v roce 1927. Epiteton leiocarpa pochází z řečtiny: λεῖος (leîos) = hladký + καρπός (karpós) = plod, což odkazuje na charakteristicky hladkou, lesklou kůru plodu (Tanaka, 1946).
Původ a genetika: Kōji je považován za japonský endemický kultivar. Moderní molekulární analýzy (Shimizu et al., 2016) odhalily, že Citrus leiocarpa je inferován jako hybrid mezi genetický předkem Kōji (semenný rodič, hybrid C.reticulata a C.maxima) a tachibana mandarinkou (pylový rodič, Citrus tachibana).
Historické použití: V období Edo (1603–1868) a pravděpodobně i dříve byl Kōji používán pro novoroční dekorace. Olistěné větve Kōji se tradičně používají k výzdobě vstupů domů a svatyň během novoročních oslav jako součást kadomatsu (門松) — tradičních dekorací ze sosny a bambusu, které mají za cíl přilákat božstvo Nového roku (Toshigami). V této roli byl Kōji nazýván komikan (小蜜柑), což doslova znamená malá mandarinka. Tradice kadomatsu sahá do období Heian (8.–12. století), přičemž citrusy byly přidávány jako symbol dlouhověkosti a prosperity (SANTEN Design, 2025).
Po rozšíření komerčně úspěšného kultivaru Satsuma (Citrus unshiu) v období Meiji (1868–1912) začala popularita Kōji postupně klesat kvůli malým, velmi semenným plodům, které nemohly konkurovat Satsumě (Flower Database. 2025).
BOTANICKÝ POPIS
Podle Tanakovy monografie (1946) je strom Citrus leiocarpa středního až vysokého vzrůstu s hustě rozvětvenou korunou a krátkým, rovným kmenem. Strom může dorůstat výšky 5–6 metrů, s úzkou, vzpřímenou korunou.
Listy jsou tmavě zelené, eliptického tvaru. Květy se objevují v květnu až červnu, jsou bělavé, s pěti okvětními lístky, průměr 1,5–2 cm, rostou jednotlivě nebo ve skupinách po 2–3 (Flower Database, 2025).
Plody jsou malé, vejčitého až mírně zploštělého tvaru. Podle Tanakovy monografie (1946) dosahuje plod průměru přibližně 43 mm a výšky 46 mm. Charakteristickým diagnostickým znakem je extrémně hladká, lesklá slupka — proto epiteton leiocarpa. Slupka je tenká (přibližně 3 mm), prakticky bez viditelné textury, sytě oranžová. Prohlubeň na vrcholu plodu je mělká nebo téměř chybí. Dužnina je oranžová. Počet semen je přibližně 15 podle Tanaky (1946), nebo 15–20 podle pozorování v UCR Citrus Variety Collection. Semena jsou polyembryonická, ačkoliv UCR poznamenává, že by mohla být monoembryonická (UCR. 2025-2).
Forma monoembryota: Tanaka (1946) popsal také formu Citrus leiocarpa f. monoembryota, běžně nazývanou Suruga-kōji (駿河柑子). Moderní molekulární analýzy prokázaly, že jde o zcela odlišnou genetickou entitu — hybrid mezi Kōji a Kishu (Shimizu et al., 2016).
CHUŤ A POUŽITÍ
Podle Tanakovy monografie (1946) je chuť Citrus leiocarpa výrazně kyselá s hořkou příchutí, což vysvětluje, proč nebyl historicky konzumován jako dezertní ovoce. Plody dozrávají v říjnu až listopadu a v zimním období (listopad až leden) se používají k tradičním dekoracím (Tanaka, 1946; Flower Database. 2025).
Tradiční použití:
Novoroční dekorace (kadomatsu, komikan): Olistěné větve Kōji se tradičně používají k výzdobě vstupů během novoročních oslav
Lékařské použití: Slupka a plody byly historicky používány v tradiční medicíně (Flower Database, 2025)
Okrasný strom: Malé, sytě oranžové plody jsou esteticky atraktivní
SOUČASNÝ STAV A ROZŠÍŘENÍ
Současné rozšíření v Japonsku: Po úpadku komerční produkce se pěstování Kōji přesunulo převážně do oblastí San-in a Hokuriku (Tottori, Shimane, Fukui, Ishikawa, Toyama) — regionů na severu ostrova Honšú podél Japonského moře (Flower Database, 2025).
Zachování: Citrus leiocarpa je zachován v citrusových kolekcích v Japonsku, včetně kolekce Toso Orchard na experimentální farmě Univerzity v Kagošimě, kde je uchováván jako kontrolní vzorek pro molekulární analýzy (Yamamoto et al., 2022).
Mezinárodní rozšíření: Mimo Japonsko je pěstován ve Spojených státech, Jižní Koreji a Číně, především v citrusových genobankách. V UCR Citrus Variety Collection v Riverside (Kalifornie) je veden pod označením CRC 3147, PI 539276, kam byl zavezen jako semeno od H. Yoshimury z Univerzity v Ósace v roce 1956. Plody dozrávají v Riverside v říjnu až listopadu (UCR, 2025-2).