Tyōzaburō Tanaka formálně popsal druh jako Citrus Ōtachibana Hort. ex Y. Tanaka sp. nov. ve svém díle An Iconograph of Japanese Citrus Fruits (1946), oddíl č. 69 (str. 234–236), s podrobnou botanickou ilustrací, datovými tabulkami a morfologickým popisem. Botanická data vycházela z exemplářů pěstovaných v ovocném sadu Tchaj-pejské císařské univerzity na Taiwanu v době 1930–1939. Tanaka popisuje Otachibanu jako kultivar pocházející z prefektury Kagošima s měkkou, šťavnatou, sladce-kyselou dužninou, podstatně příjemnější chutí bez hořkosti ve srovnání s Natsudaidai (Tanaka, 1946).

Příběh Hōmoto Buntan — rozšíření z Kagošimy do Kóči

Nejdůležitější historická kapitola tohoto kultivaru se odehrála v roce 1929. V roce Šówa 4 (1929) Watanabe Tsuneo, vedoucí zahradnického oddělení Zemědělského výzkumného ústavu prefektury Kóči, přinesl z Kagošimy sazenici, jíž byl dán název Hōmoto Buntan, zasadil ji u vchodu výzkumné stanice a kultivar se začal šířit (Nōma Kajuen, 2024; Širóki Kajuen, 2024). Jméno „法元“ (čteno Hómoto) odkazuje na rodinu Hōmoto v Kagošimě, v jejíž zahradě byl původní strom nalezen — pojmenování po majiteli stromu je klasickým japonským způsobem evidence místních kultivarů.

Originální strom Tosa Buntan pochází z těchto sazenic zasazených v Kóči. O více než deset let později, v roce 1941 přinesl Mijaji Fumija sazenice z pokusného ústavu do města Tosa a začal s pěstováním (Takeda Seika, 2024; Širóki Kajuen, 2024). V té době se kultivar stále nazýval Hōmoto Buntan. Město Tosa se tak stalo domovem prvního komerčního pěstování tohoto kultivaru.

Název „Tosa Buntan“ pro tento kultivar zavedl v roce 1961 sám Tyōzaburō Tanaka ve své práci Citrologia (Nōma Kajuen, 2024). Tosa Buntan je nejrozšířenějším druhem pomela v Japonsku a DNA analýzy potvrdily, že je identické se stejnými liniemi jako Ōtachibana (alternativní jména: Sour Pomelo, Pearl Kan) (Shimizu et al., 2016).

Výzkumná základna a introdukce do sbírek

Tanakova data z roku 1946 pocházela z Tchaj-wanu; UCR Citrus Variety Collection v Riverside (Kalifornie) obdržela akcesi CRC 3470 v roce 1963 jako semeno ze Šizuoky prostřednictvím W. P. Bitterse (UCR, CRC 3470, 2026). Otachibana / Tosa Buntan je dále zachována v japonských citrusových genových bankách; Yamamoto et al. (2005) ji uvádějí v katalogu Toso Orchard (Universita v Kagošimě).

BOTANICKÝ POPIS

Strom je malý až středně velký keř nebo řídký strom, dorůstající výšky 4–5 metrů s přímými větvemi tvořícími elipsovitou až kulovitou korunu. Strom je robustní, odolný vůči chladu, přímému slunci i suchu. Větve jsou dlouhé, větvení je slabé, Trny jsou krátké. Listy jsou středně velké, vejčitě-kopinaté, délky přibližně 9 cm a šířky 6 cm, s výrazně křídlatým řapíkem. Křídlo řapíku je srdčito-klínovité (Tanaka, 1946).

Plody jsou variabilního tvaru, nejčastěji obconiální (obrácené kónické) nebo vejčité, přičemž šizuokský ekotyp bývá hruškovitý a Kagošimský ekotyp kulatější. Průměr plodu je typicky 10,5–11,5 cm a hmotnost 470 g a více — u větších examplářů až 600 g. Slupka je středně silná; povrch mírně drsný, v plné zralosti sytě žlutý. (Tanaka, 1946).

Dužnina je tmavě žlutá, šťavnatá, s nasládlou kyselinkou a jemnou vůní; UCR ji popisuje jako „přijatelně jedlou, avšak výrazně příjemnější než Natsudaidai“ (UCR, CRC 3470, 2026). Počet dílků je přibližně 10. Obsah cukru ~12,1 % (°Brix), obsah kyselin ~0,96 %, podíl šťávy ~12,6 % (Tanaka, 1946). Tosa Buntan má četná semena — strom má hojný pyl; pěstitelé provádějí ruční opylení v době květu v květnu, aby zajistili pravidelně tvarované, velké a semenem bohaté plody. Botanickým důvodem ručního opylování je vlastní neslučitelnost (self-incompatibility). Yamamoto, Kubo & Tominaga (2006) klasifikují Tosa Buntan (vedený v tabulce jako C. ootachibana) jako self-incompatible — pyl je při růstu zcela zastaven. Bez křížového opylení kompatibilní odrůdou (jiným pomelem s odlišnými S-alelami) je nasazení plodů nedostatečné; přítomnost semen navíc přímo ovlivňuje velikost a tvar plodů. Při absenci alespoň jednoho normálního semene také dochází k vyvinutí mnoha malých zárodků semen, které znepříjemňují konzumaci (Yamamoto. 2014).

Poznámka k embryonii: Tanaka popisuje semena jako monoembryonická (Tanaka, 1946), zatímco UCR CRC 3470 (akcese ze Šizuoky) označuje kultivar jako polyembryonní (UCR, CRC 3470, 2026). Tento rozpor může odrážet odlišnost mezi dvěma ekotypy, ale rovněž je možné vzhledem k tomu, že se jedná o semenáč, že kalifornský kultivar je hybridního původu. Plody jsou v Kalifornii morfologicky výrazně více hruškovité než je u akcese ze Šizuoky běžné.

Dozrávání: v Kagošimě a Kumamotu probíhá sklizeň v prosinci–únoru, po níž následuje povinné dozrávání po dobu přibližně jednoho měsíce — teprve po tomto procesu se kyselost sníží a plody jsou připraveny k prodeji (JA Group, 2024, Sweetsvillage, 2025). Skleníkové varianty jsou k dispozici již od listopadu (Širóki Kajuen, 2024).

CHUŤ A POUŽITÍ

Tanaka Otachibanu chválí jako kultivar výjimečné stolní kvality, příjemné sladko-kyselé chuti bez hořkosti, s osvěžující vůní typickou pro pomela. Ve srovnání s Natsudaidai označuje plody za podstatně příjemnější (Tanaka, 1946). Plod je měkký, s osvěžující vůní, jemnou, svěží chutí a příjemnou kyselinkou. Kumamotský marketing u Pearl Kanu zdůrazňuje svěží aroma, nízkou hořkost, výraznou sladko-kyselou příchuť.

Tosa Buntan se vyznačuje silnou pomerančovou vůní při oloupání slupky, vyvážeností chuti se sladkostí, kyselostí a jemnou hořkostí. Plody se konzumují čerstvé, plátky jsou zařazovány do salátů nebo servírovány jako dezert. Albedo (bílá vrstva pod slupkou) je méně hořké než u jiných pomel, lze ji jíst přímo, kandovat nebo zpracovat do džemu; vonná slupka je vhodná jako koupelový přídavek nebo k přípravě pomerančového peelingu.

ZACHOVÁNÍ A SOUČASNÝ STAV

V Kagošimě — Sour Pomelo

V prefektuře Kagošima je 大橘 (Ōtachibana) tradičně pěstována pod názvem „Sour Pomelo“ (サワーポメロ, Sawā-pomero), vybraným veřejnou soutěží. Pěstování se soustřeďuje do oblastí Ičikikušikino, Sacumadai a Izumi na severozápadním pobřeží prefektury (JA Group, 2024). Přesná produkce v tunách není v japonských zemědělských statistikách (MAFF) samostatně vykazována — objem je příliš malý na to, aby překročil práh pro samostatné zveřejnění.

V Kumamotu — Pearl Kan

V prefektuře Kumamoto je tentýž kultivar pěstován jako prémiový komerční produkt „パール柑 (Pearl Kan)“. Název odkazuje na třpyt dužniny připomínající perly, anebo na Perloostrovní přechod (天草パールライン), turistickou silnici vedoucí podél pobřeží od poloostrova Uto k souostroví Amakusa,na němž jsou sady soustředěny. Produkci zajišťuje skupina deseti pěstitelů v Ōyanodě na Amakuse, kteří pěstují Pearl Kan se sníženou spotřebou agrochemikálií (o 70 % méně pesticidů a 70 % méně průmyslových hnojiv oproti konvenčnímu pěstování). Přesná produkce v tunách není veřejně dostupná; produkce je v porovnání s ostatními pomelo odrůdami malá, ale díky chuti je Pearl Kan mezi znalci vyhledávaná specialita (Sweetsvillage, 2025).

V Kóči — Tosa Buntan

Tosa Buntan je zdaleka nejvýznamnějším komerčním produktem tohoto kultivaru. Tosa Buntan je nejrozšířenějším kultivarem pomela v Japonsku: celostátní sklizeň v roce 2021 dosáhla 8 885 tun, z čehož prefektura Kóči vyprodukovala 8 455 tun — přibližně 95 % celkové produkce. Hlavními produkčními oblastmi jsou město Tosa, Sukumo a Kónan (Kóchi Marugoto Net, 2025). Samotná firma Ōguši Nōen (おおぐし農園) z oblasti Hata pěstuje přes 52 hektarů a ročně expeduje přes 400 tun Tosa Buntan (Širóki Kajuen, 2024).

V Kóči existují dvě hlavní odrůdy v rámci skupiny pomelo: Tosa Buntan (žlutá, silná slupka, venkovní i skleníkové pěstování) a Suišó Buntan (水晶文旦, Suishow Buntan, Crystal Buntan) — průhledná, jemnější, pěstovaná výhradně ve sklenících. Suišó Buntan je přitom, jak potvrzuje Shimizu et al. (2016), potomkem Tosa Buntan / Ōtachibana (mateřský rodič se shodným cytotypem C04).

Ve sbírkových institucích

Taxon je zachován ve sbírce UCR Citrus Variety Collection (CRC 3470), introdukován 1963 ze Šizuoky (UCR, CRC 3470, 2026). V japonských genových bankách je zaznamenán v katalogu Toso Orchard (Yamamoto et al., 2005).

TAXONOMICKÁ POZNÁMKA

Postavení v klasifikačních systémech

Tanaka popsal taxon jako samostatný druh Citrus Ōtachibana Hort. ex Y. Tanaka sp. nov. v rámci svého širokého klasifikačního systému (Tanaka, 1946). Moderní genomické studie toto zařazení revidují.

Genomická totožnost s Tosa Buntan

Studie Shimizuho et al. (2016) zahrnula jak Tosa Buntan (akcese A191, ve sbírce NIFTS v Okitsu zaevidovaný jako C. maxima (L.) Merr.), tak Ootachibanu (akcese A102, C. otachibana hort. ex Yu.Tanaka). Identity test provedený na souboru 169 certifikovaných SSR/indel markerů prokázal nulovou neshodu (MM=0, ND=0) mezi oběma aksecemi — jde tedy o geneticky identické klony. Shimizu tuto identitu explicitně komentuje v textu a zařazuje ji do skupiny dalších doložených synonymií.

Organelární cytotyp: mateřská linie pomela

Obě akcese nesou cytotyp C04 (pomelo typ), identifikovaný na základě 11 SSR markerů chloroplastového a mitochondriálního genomu (Shimizu et al., 2016). Organelární DNA je maternálně dědičná; cytotyp C04 sdílejí čisté kultivary pomela jako Banpeiyu, Hirado Buntan, Egami Buntan a Mato Buntan. Mateřskou linií C. otachibana / Tosa Buntan je tedy pomelo (C. maxima).

Fylogeneze: klastr pomelo

V analýzách hlavních souřadnic (PCoA) nukleárního genomu i ve fylogenetickém stromě sestavených ze 101 reprezentativních původních odrůd se Tosa Buntan řadí do klastru II (Pomelo) spolu s Hirado Buntan, Egami Buntan, Mato Buntan a dalšími druhy pomela. (Shimizu et al., 2016). Tosa Buntan / Ōtachibana patří mezi gametofyticky self-incompatibilní kultivary — tento typ neslučitelnosti je pro pomela (C. maxima) univerzální a je považován za fylogeneticky primitivní znak skupiny (Yamamoto et al., 2006; Yamamoto, 2014).

Rodičovství: mateřský rodič Suisho Buntan

Tosa Buntan (A191) byl identifikován jako mateřský (semenný) rodič kultivaru Suisho Buntan (A145): nulová neshoda v analýze rodičovství (Shimizu et al., 2016).

Taxonomický závěr

Na základě souboru důkazů ze Shimizu et al. (2016) — identita nukleárního genotypu, shodný organelární cytotyp mateřské linie pomela, fylogenetické zařazení do klastru pomelo — lze uzavřít, že Tosa Buntan (C. maxima) a Ōtachibana (C. otachibana) jsou synonyma označující tentýž klon. C. otachibana Hort. ex Yu. Tanaka je taxon pomela; Tanakovo zařazení jako samostatného druhu odráží jeho šíroké pojetí citrusové taxonomie, avšak molekulární data jej řadí do oblasti C. maxima. Regionální názvy Pearl Kan (Kumamoto), Sour Pomelo (Kagošima) a Tosa Buntan (Kóči) označují tentýž klon pěstovaný ve třech různých regionech Japonska — přičemž genetická identita Tosa Buntan a Ōtachibana je genomicky ověřena (Shimizu et al., 2016), zatímco totožnost Pearl Kan a Sour Pomelo s touto dvojicí je doložena botanicky a historicky a čeká na přímé genomické potvrzení.