Záměna s bigarádií (C. aurantium) je na základě morfologie snadno vyloučitelná: C. luteo-turgida se liší hladkým povrchem plodu, výrazně tenkou slupkou (3,5–5,5 mm oproti 8–11 mm u bigarádie) a hlavně nízkou hořkostí dužniny. Bigaradie má navíc výrazné křídlo na řapíku listu, které C. luteo-turgida postrádá (Tanaka, 1957).

Poznámka ke jménu Fūsu

Místní název Fūsu (フース), dokládaný Tanakou (1957) pro exempláře C. luteo-turgida z Misato-son na Okinawě, je totožný s názvem Fusu (フス), který je používán pro Citrus rokugatsu na ostrově Kikaijima v souostroví Amami (Yamamoto et al., 2006). Jde o homonyma doložená na různých ostrovech pro různé taxony; záměna je na základě morfologie prakticky vyloučená.

HISTORIE A PŮVOD

Botanický popis a první terénní sběr

Citrus luteo-turgida byl formálně popsán Tyōzaburō Tanakou jako nový druh (n. sp.) v rámci Revisio Aurantiacearum X (Tanaka, 1957), přehledné práce o citrusech a jejich příbuzných z Rjúkjúského souostroví. Autor druh zaznamenal v průběhu terénního průzkumu na Okinawě probíhajícího od 17. prosince 1956 do 19. ledna 1957. Typové exempláře pocházejí z Nakijin-son v severní Okinawě, kde byly sbírány 22. prosince 1956 ze zahrad tří usedlíků: z předzahrádky Sōhachi Matsuda (čtvrť Nakasone), ze zahrady Nabe Uchima (čtvrť Shoshi, 諸志) a z předzahrádky Hakuana Uemy (čtvrť Sakiyama; několik stromů). Vzorky listů byly dále odebrány 10. ledna 1957 v Misato-son, v oblasti Ikebaru, od Seiana Yonamine.

Tanaka výslovně poznamenal, že všechny shromážděné exempláře jsou pěstované materiály a že je obtížné rozlišit, zda se jedná o původní (endemický) taxon nebo o kultigen vzniklý jako náhodný semenáč. Jako pravděpodobný scénář uvádí vznik jako náhodný semenáč v centrální části Okinawy, odkud se pak druh šířil do severních oblastí.

Obchodní původ a hypotéza o dovozu pomela

Inafuku-Teramoto et al. (2010) následně zkoumali exemplář ze čtvrti Shoshi v Nakijin-son v rámci rozsáhlého průzkumu severní části ostrova Okinawa. Autoři upozorňují, že výskyt ‘Shoshi no Dēdē’ je omezen na jedinou vesnici Nakijin, která se nachází v bezprostřední blízkosti historického obchodního přístavu, který sloužil jako útočiště před bouřemi (Inafuku-Teramoto, 2011). Na základě této geografické polohy a skutečnosti, že druh má ‘zcela odlišné vlastnosti od ostatních místních citrusů’, autoři vyslovili hypotézu, že se druh do této lokality dostal v době Rjúkjúského království (přibližně 1200–1800) prostřednictvím plodů dovezených z Číny nebo jihovýchodní Asie na lodích využívajících tento přístav.

Hybridní původ — kříženec C. depressa × C. maxima potvrzený Wu et al. (2021) — naznačuje, že jeden ze zásadních rodičů, pomelo (C. maxima), byl pravděpodobně importován, protože se pomelo na Okinawě ve své původní formě přirozeně nevyskytuje. Tento scénář je konzistentní s historickými záznamy o obchodních vztazích Rjúkjúského království s Čínou (kde je pomelo běžně pěstováno) a s ojedinělým a geograficky výrazně omezeným rozšířením druhu dodnes.

GENETICKÁ CHARAKTERISTIKA

Wu et al. (2021) analyzovali genomickým srovnáním 69 nových východoasijských genomů a identifikovali Deedee (C. luteo-turgida) jako hybrid Shiikwaasa × pomelo — tedy kříženec C. depressa a C. maxima. Vzorek zahrnutý do analýzy byl označen jako R00 a pochází z čtvrti Tokijin (渡喜仁) v obci Nakijin na Okinawě. Jedná se o strom pana Noboru Teruya (Ryukyu Shimpo, 2025). Genomická analýza Wu et al. (2021) rovněž zařazuje Tanakovo srovnání s C. tamurana do kontextu: oba kultivary sdílejí vliv pomela, avšak C. tamurana má odlišný původ (C. aurantium × C. maxima), zatímco C. luteo-turgida vznikl hybridizací v rjúkjúské linii.

V analýze PMF (polymethoxyflavonů) v nezralé slupce byl Shoshi no Dēdē zařazen do skupiny ‘ostatní/neurčené’ s celkovým obsahem PMF 1,63 mg · g⁻¹ DW — nejnižší ze všech 30 zkoumaných exemplářů. Tento výsledek je konzistentní s vlivem pomela, které má obecně nízký obsah PMF (Inafuku-Teramoto et al., 2010).

BOTANICKÝ POPIS

Dle Tanakovy monografie (1957) je strom C. luteo-turgida poměrně vysoký a bujně rostoucí. Tanaka zmiňuje, že svým růstem připomíná vhodného kandidáta pro použití jako podnož.

Listy jsou poměrně velké, přesahující 10 cm délky; čepel oválná až vejčitě eliptická (10 × 5,5 cm), vrchol tupý nebo mírně zašpičatělý nebo lehce vykrojený, báze tupá nebo místy mírně zúžená; řapík poměrně dlouhý (často dosahující 2 cm), křídlo úzké, někdy dosahující šířky 5 mm, zpravidla však užší nebo jen lemové.

Plody jsou téměř kulovité, poměrně velké; průměr často přesahuje 9 cm, výška přibližně 8 cm; hmotnost dle Tanaky (1957) 230–270 g, dle Inafuku-Teramoto et al. (2010) průměrně 200 – 368g. Vrchol plodu zcela zaoblený, téměř hladký na místě stopky, areola chybí. Báze mělce prohloubená, bez radiálních rýh. Povrch zduřelý (turgidni), nazelenalý až světle žlutý (Inafuku-Teramoto et al., 2010), hladký. Slupka tenká, rovnoměrně 3,5–5,5 mm silná dle Tanaky (1957), průměrně 3,1 – 4,3 mm dle Inafuku-Teramoto et al. (2010); albedo bílé. Segmentů 8–10; stěna segmentu poměrně silná, segmenty se vzájemně pevně přiléhají. Střední sloupek malý nebo velmi malý.

Dužnina je velmi šťavnatá, světle žlutá až světle oranžovo-zlatá; nejprve silně kyselá; s dozráváním se kyselost snižuje a cukry zvyšují; bez hořkosti. Cukry přibližně 11,2 ± 0,6° Brix, kyselost 2,68 % (Inafuku-Teramoto et al., 2010; hodnoty z plně zralé fáze). Semena velká, ovoidně podlouhlá; obsahují světle zelené polyembryonické zárodky.

CHUŤ A POUŽITÍ

Tanaka (1957) popisuje dužninu jako velmi šťavnatou a silně kyselou, avšak postupně získávající na sladkosti a zcela prostou hořkosti. Inafuku-Teramoto (2011) ve své disertační práci připomíná, že plod chutná zcela odlišně od bigarádie a vyznačuje se osvěžující chutí podobnou grapefruitové — právě pro tuto příjemnou chuť je druh v čtvrti Shoshi místní tradicí chráněn a opatrován. Naměřené hodnoty kyselosti a sladkosti odpovídají charakteru aromatického citrusu vhodného ke zpracování (džusy, omáčky) nebo k použití v koupelích.

Pan Noboru Teruya, vlastník stromu v Tokijin (Nakijin-son), plody používá jako dárky pro přátele a oceňuje vonné koupele s plodem, zvyk označovaný jako ‘dēdē-burō’ (Ryukyu Shimpo, 2025). Toto použití je konzistentní s tradičním využitím aromatických hybridů linie bigarádií.

ZACHOVÁNÍ A SOUČASNÝ STAV

V Japonsku

Citrus luteo-turgida patří k nejkritičtěji ohroženým taxonům japonské citrusové flóry. Na základě dostupných pramenů jsou dokumentovány pouze následující exempláře na ostrově Okinawa:

Exemplář v majetku pana Noboru Teruya (照屋昇), 85 let, ve čtvrti Tokijin (渡喜仁) v Nakijin-son je od roku 2021 genomicky identifikován Wu et al. jako akcese R00 (Wu et al., 2021). Strom je uváděn jako samovolně rostouci, má výšku přibližně 5 m a odhadovaný věk přes 30 let; rodí každý druhý rok. Strom byl navštíven autorem těchto stránek společně s Dr. Kinjō v září 2025. Starší obyvatelé oblasti Tokijin tento strom označují jako ‘dēdē-kunibu’ (Ryukyu Shimpo, 2025).

Inafuku-Teramoto et al. (2010) dokumentují další exemplář ze čtvrti Shoshi (諸志) v Nakijin-son (jejich exemplář č. 28, ‘Shoshi no Dēdē’). Tento exemplář byl v době průzkumu (2008) výhonem původního stromu, který byl již mrtvý; strom byl odhadován na 60 let, přičemž původní strom byl dle místních svědeckých podání starší než 100 let.

Druh v době návštěvy autora ještě nebyl ve sbírce citrusových zdrojů zemědělské výzkumné stanice v Ogimi (Okinawa Prefectural Agricultural Research Center, Nago Branch).

Genofond NARO (National Agriculture and Food Research Organization, NARO Institute of Fruit Tree and Tea Science, Ano, Japonsko) eviduje tento kultivar ve své citrusové sbírce jako akcesi JP 117375 (NARO Genebank, 2026).

V Evropě

V evropských sbírkách druh není doložen a nelze předpokládat jeho přítomnost vzhledem k tomu, že v japonských kolekcích je extrémně vzácný. Druh nemá přidělené číslo UCR Citrus Variety Collection v Riverside (Kalifornie).