Sdružení Citrusáři Praha ve spolupráci s Botanickou zahradou Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy pořádalo ve dnech 25.09.2026 – 04.10.2026 tradiční výstavu citrusů.
Výstava byla letos obzvláště zajímavá. Byla k vidění pestrá škála citrusů. Návštěvníci mohli obdivovat desítky známých i méně známých odrůd a kultivarů citrusových dřevin. Výstava lákala jak na samotné rostliny, tak na jejich úžasné zralé plody. K vidění byly vzácnější plody s netradičním vzhledem i původem, které v běžné obchodní síti nepotkáte – například vyhledávaná Buddhova ruka nebo specifické citrusy z Japonska či Austrálie. Vystavené rostliny byly letos nově vybaveny podrobnějšími popisy a QR kódy, které zájemcům umožnily snadno zjistit více informací o původu a specifikách daného kultivaru. Přímo na místě pomáhali zkušení členové spolku Citrusáři Praha. Lidé s nimi mohli konzultovat problémy s pěstováním nebo si zakoupit certifikované roubované rostliny a levné klubové přebytky semenáčků a řízkovanců.
V průběhu sobotních dnů proběhly specializované přednášky. Témata zahrnovala základy pěstování citrusů v českých podmínkách a také vyprávění o citrusech z cest po jihovýchodní Asii. Bylo mi potěšení jednu z těchto přednášek na téma Jižního Japonska vést. Snad si to účastníci užili. Tématem byly citrusy na ostrovech Rjúkjú, Amami a Kjúšú, jejich propojení s historií a kulturou japonska a také trochu o posledních genetických výzkumech japonských vědců z Ogimi na Okinawě a z Univerzity Kagošima na Kjúšú. Bližší informace najde v online podobě o mých cestách a o těchto citrusech najde zde: JAPONSKO 2025 a JAPONSKO 2024.
Původně jsem chtěl jednoduše napsat: „výstava se koná od roku X“. Příběh pražských citrusových výstav je ale mnohem zajímavější. Je příběhem českého amatérského pěstitelství. Dnešní návštěvník stojící před obsypaným stromem mandarinky v pražském skleníku možná netuší, že za rostlinou je více než půl století organizovaného pražského citrusářství, stovky pěstitelů, několik výstavních míst a generace lidí, kteří si mezi sebou předávali nejen rouby citrusů, ale především své zkušenosti. A v tomto smyslu pražská výstava citrusů pokračuje v tradici, která začala dávno před dnešní podobou výstavy.
Půl století historie a pěstitelské vášně
Pražská tradice totiž není příběhem jediné výstavy. V průběhu desetiletí se měnila místa, pořadatelé i časopisy a dnes již i online platformy, kolem nichž se komunita pěstitelů sdružovala.
Začátek organizovaného citrusářství: 9. dubna 1974
První pevné datum známe překvapivě přesně. SZO ČZS Pěstitelé citrusů Praha I byla založena 9. dubna 1974 jako první specializovaná organizace Českého zahrádkářského svazu sdružující zájemce o citrusové, subtropické a tropické rostliny. Impulsem byly mimo jiné populární články profesora Truhláře a zejména zásluha profesora Pospíšila, který citrusářství propagoval. V roce 1973 pak v časopise Zahrádkář vyšla výzva k zakládání citrusářských organizací a kroužků. Organizace se velmi dynamicky rozvíjela a v osmdesátých letech měla více než 400 členů. Vedle členských schůzí pořádala odborné přednášky, zájezdy a především pravidelné výstavy.
Přesný rok úplně první pražské citrusářské výstavy neznám. Víme však, že v 80. letech již byly pořádány citrusové expozice v rámci širších výstav Českého zahrádkářského svazu. První citrusářské expozice tedy pravděpodobně neměly podobu samostatných akcí, jak je známe dnes.
Ze zahrádkářských výstav do Stanice mladých přírodovědců
Postupem času se jedním z hlavních míst pražského citrusářského života stala Stanice mladých přírodovědců v Drtinově ulici v Praze 5. V 90. Letech a ještě na počátku milénia SZO ČZS Pěstitelé citrusů Praha I pořádala každý podzim výstavu citrusů ve Stanici mladých přírodovědců. Stanice však nebyla pouze místem každoroční výstavy. Konaly se zde také pravidelné poradní čtvrtky, během nichž členové roubovali citrusy a kdokoliv mohl přijít konzultovat pěstování nebo si nechat svou rostlinu naroubovat. Vzniklo tak pozoruhodné centrum praktického citrusářství, které spojovalo výstavu, pěstitelské poradenství, roubování a setkávání členů.
Po změnách po roce 1989 došlo k poklesu citrusářského hnutí, značnému úbytku členů jednotlivých organizací a dokonce i k rozpadu některých citrusářských organizací. Ani pražská organizace nebyla výjimkou. Z někdejších více než 400 členů jí podle článku zůstalo přibližně 60 členů, přičemž skutečně aktivní byla pouze asi čtvrtina. Přesto organizace pokračovala. Pořádala členské schůze, přednášky, poradní čtvrtky, zájezdy a především svoji tradiční podzimní výstavu ve Stanici mladých přírodovědců.
A výstavy pokračovaly.
V březnu 2003 vznikla nová organizace Citrusáři Praha. Nová organizace nezačínala s velkým členským zázemím. Přesto dokázala během svého prvního roku uskutečnit dvě větší akce. První byl zájezd na ostrov Mainau na Bodamském jezeře, místo známé mimo jiné sbírkou historických citrusů. Druhá akce však měla pro další historii pražských výstav podstatně větší význam. Byla jí podzimní výstava citrusů uspořádaná ve spolupráci se Spolkem pěstitelů kaktusů a sukulentů Praha. Výstava se uskutečnila v Botanické zahradě Univerzity Karlovy v Praze na Albertově. Botanická zahrada poskytla výstavní prostory i potřebné aranžérské vybavení. Vstup na výstavu byl zároveň propojen s možností návštěvy rozsáhlých skleníků botanické zahrady. Výstava trvala deset dní.
Z dnešního pohledu byla iniciativa nové organizace úspěšná. Výstavy spojené s botanickou zahradou pokračovaly a postupně se právě tato tradice stala známou pražskou výstavou citrusů. Vedle samotných exponátů zůstalo něco, co provázelo pražské citrusářství už mnohem dříve: odborné poradenství, výměna zkušeností, možnost získat pěstitelský materiál a přímý kontakt se zkušenými pěstiteli.
Botanická zahrada Na Slupi: kousek subtropů v centru Prahy
Dovolte mi, aby ještě stručně představil místo, kde se výstava citrusů koná. Jen několik minut chůze od Karlova náměstí se ukrývá jedna z nejpozoruhodnějších a nejstarších pražských zahrad. Botanická zahrada Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy není pouze zelenou oázou v centru města. Je také pokračovatelkou mimořádně dlouhé tradice univerzitního pěstování a studia rostlin v Praze.
Univerzitní botanická zahrada byla založena již v roce 1775, původně ovšem na Smíchově. Její další osud výrazně ovlivnila velká povodeň roku 1890. Zahrada se následně stěhovala do prostoru dnešní lokality Na Slupi, kam byly v letech 1898 až 1900 přeneseny její sbírky.
Nové místo přitom nebylo zahradnickou pustinou. Nacházela se zde někdejší Společenská zahrada a již od roku 1882 také skleníky. Po přestěhování univerzitní zahrady byly další skleníky přistavěny a v roce 1898 došlo ke slavnostnímu otevření nového areálu.
Tehdejší botanická zahrada byla rozdělena mezi českou a německou část pražské univerzity. Obě části se vyvíjely samostatně a budovaly vlastní expozice. Ani zdejší skleníky neunikly událostem 20. století. Horní skleníky byly zničeny při spojeneckém náletu na Prahu 14. února 1945, dolní české skleníky byly poškozeny. V letech 1946 až 1949 proto vznikl nový skleníkový komplex tvořený čtrnácti oddělenými prostory. Další zásadní rekonstrukce skleníků proběhla v letech 1995 až 1998.
Tropické i subtropické rostliny uprostřed města
Zahrada nabízí venkovní i skleníkové expozice. Ve sklenících je zastoupena tropická vegetace i rostliny suchých subtropů včetně rozsáhlé kolekce kaktusů a sukulentů. Rostliny vlhkých subtropů jsou v létě vystavovány venku podle oblastí svého původu a na zimu se přesouvají do velkého studeného skleníku.
Zvláštní půvab mají některé staré rostliny. Ve sbírkách se zachovaly například vzrostlé cykasy, kamélie či myrty pocházející ještě ze sbírek někdejší smíchovské univerzitní zahrady 19. století.
Právě spojení univerzitní botaniky, historických sbírek a živých skleníků vytváří prostředí, do něhož výstava citrusů přirozeně zapadá. Zahrada nemá vlastní velkou sbírku citrusů, i když několik menších exemplářů bychom zde také našli. Nejvýznamnějším stromem pro citrusáře je tady místní Citronečník trojlistý (Poncirus trifoliata), jehož plody jsem chodil sbírat už jako kluk, abych je následně použil na své první podnože. Již v té době se jednalo o vzrostlý, velký plodící strom.
Místní Poncirus je považován za jeden z nejstarších a nejvýznamnějších exemplářů svého druhu ve střední Evropě. Přesné datum jeho výsadby není v archivech jednoznačně doloženo, avšak odborná veřejnost a citrusářská komunita odhadují jeho stáří na minimálně 60 až 80 let, s možným přesahem až k poválečným letům (kolem roku 1945–1950). Strom roste pod širým nebem v těsné blízkosti stěn hlavních expozičních skleníků. Právě toto chráněné stanoviště, které akumuluje teplo ze skleníkových zdí, mu umožnilo přežít i extrémní české zimy (např. v letech 1978/1979 nebo mrazy v 80. letech), které bývají pro mladší citronečníky fatální. Strom každoročně bohatě plodí malé, plstnaté a nejedlé plody plné semen. Semena z tohoto konkrétního jedince sloužila desítky let jako cenný základ pro pěstování odolných podnoží, na které čeští citrusáři roubovali ušlechtilé odrůdy.
Zatímco v encyklopediích se často dočtete, že maximální životnost citronečníku v podmínkách střední Evropy bývá kolem 25 let, „slupský“ exemplář tuto tabulkovou hranici několikanásobně překonal, což z něj činí skutečnou svým způsobem citruářskou botanickou legendu. Každý podzim v zahradě láká pozornost svými zářivě žlutými plody na opadaných, trnitých větvích a je neodmyslitelnou kulisou tradičních Pražských výstav citrusů.
Zahrada, která stále žije
Botanická zahrada PřF UK není historickým skanzenem. Je účelovým zařízením Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, její exteriéry a skleníky jsou přístupné veřejnosti a zahrada současně podporuje kontakt fakulty s veřejností. Venkovní expozice jsou přístupné zdarma.
A právě to je možná nejlepší prostředí pro výstavy citrusů. Návštěva nekončí u jednotlivých vystavených rostlin. Citrusové rostliny se ocitají uprostřed skutečné botanické sbírky, kde je možné zasadit jejich rozmanitost do mnohem širšího světa tropické a subtropické flóry.
Výstava citrusů Na Slupi tak spojuje dvě tradice: více než dvě století pražské univerzitní botaniky a více než půl století organizovaného českého citrusářství.