Ponkan je pravděpodobně nejrozšířenější mandarinka na světě, hojně se pěstuje v jižní Číně a Formose, je známá jako Batangas z Filipín a Nagpur Suntara nebo Santra z Indie. Pěstuje se masově také v Africe a Brazílii. Občas se u ní uvádí název Chinese Honey orange. Je bujně rostoucí a má vzpřímený růst. V dospělosti je to středně velký strom se silnou tendencí ke střídavé plodnosti. Uvádí se, že je méně odolný vůči chladu než většina mandarinek a spíše prospívá v tropickém klima.
Roční produkce v Číně dosahovala v roce 2010 4 milióny tun. Většina plodů se sklízí před mrazy ještě zelená a následně se nechávají dozrávat za kontrolovaných podmínek (Zhou, 2010). Pro zlepšení kvality ovoce se při produkci Ponkanu hojně využívají skleníky, které mohou udržovat přiměřenou teplotu a poskytují relativně stabilní prostředí pro vývoj plodů Ponkanu v pozdější fázi zrání. Tento přístup výrazně snižuje kyselost plodů (Zhang, 2013).
Plod je velký (na mandarinku), kulovitý až mírně obvejčitý. Kůra je středně silná, poměrně volně přiléhající; v době zralosti oranžově zbarvená. Segmentů má asi 10 a jsou snadno oddělitelné. Barva dužniny je sytě oranžová; křehká a rozplývavá, šťavnatá; chuť je jemná a příjemná, aromatická. Semen je málo. Pokud se plody nesklidí ve zralosti, ztrácí kvalitu a slupka se nafoukne. (Reuther, 1967) Plody jsou díky své kvalitě většinou určeny pro přímou konzumaci nebo se používají čerstvé do studených pokrmů jako jsou saláty.
Tanaka (1927) se domníval, že tato mandarinka pochází z Indie a díky své výjimečnosti se brzy rozšířila po celém Orientu. Tento názor měl oporu ve skutečnosti, že se po staletí pěstovala ve formě semenáčkových sadů ve značně odlehlých částech Indie – zejména v okrese Coorg na jihu a v Ásámu a sousedním Nepálu a Sikkimu v severovýchodní části této země. Do Evropy se toto ovoce dostalo již v roce 1805.
Geneticky Ponkan pochází ze skupiny divokých mandarin z oblasti severně od pohoří Nanling v Číně, jako je C.reticulata „Changsha“ a C. daoxianensis „Daoxian Wild“. Fenotypově se tato skupina vyznačovala oranžově červenou barvou plodů, výrazným aroma a mírnou kyselostí. (Wang, 2018) Genová variabilita v oblasti se postupně zvyšovala, docházelo ke křížení původní divoké mandarinky C. reticulata a dalšího divokého druhu Manshanyeju (Wu, 2021). V období přibližně před 80 tisíci lety tato genetická variabilita již může souviset s lidskou činností v kraji Dao, starobylém místě domestikace divokých mandarinek. Ta následně přinesla i přikřížení s C. maxima, které tvoří 4,67% genetického kódu Ponkanu. (Wang, 2018) Ponkan tedy není křížencem mandarinky s pomelem, jak se donedávna uvádělo, ale došlo u něj k několikanásobnému opětovnému prokřížení především mezi divokými mandarinkami v oblasti severně od pohoří Nanling.
Odrůda byla také použita ve šlechtitelských programech k vytvoření dalších odrůd citrusů, včetně kultivaru Dekopon, i když sama o sobě nemá příliš sklony k vytváření hybridů. Celosvětová populace Ponkanu je poměrně uniformní napříč kontinenty bez výraznějších kultivarů nebo variací (Colleta-Filho, 2000).
