Tanaka (1957) zmiňuje tento druh jako kultivovaný na ostrově Amami Oshima v prefektuře Kagoshima v jižní části Japonska. Předpokládal, že do kontinentálního Japonska se druh dostal z jižních ostrovů. Strom je velmi plodný a odolný vůči nemocem a škůdcům (Michinoshima Farm, 2021). Tanaka dále uváděl, že Rokugatsu-mikan má nápadnou podobnost velkého masitého kalichu s C. aurantium „Zadaidai“, od které se liší chybějícím křídlem řapíku a výraznou areolou na vrcholu plodu. Oplodí je snadno loupatelné, Tanaka uváděl, že chuť sladší než u běžného hořkého pomeranče, ale plod je nepoživatelný. To nicméně odporuje současnému stavu, kdy mnozí farmáři pěstující tento druh ho uvádí jako sladký, případně hořkosladký a běžně používají ke konzumaci. V moderních zdrojích (UCR, 2024) se označení „Zadaidai“ používá pro C. rokugatsu. Wu et al (2021) určil C.rokugatsu z Okinawy jako F1 hybrid C.ryukyuensis a C.aurantium, kde Tanibuta byla matkou a bigarádie opylovačem. Shimizu (2018) potvrdil jako jednoho z rodičů také C.aurantium, ale označil bigarádii jako matečnou rostlinu. Je tedy možné, že existují dvě geneticky odlišné „Zadaidai“. Minimálně jedna z nich pochází ze soustroví Amami a je hybridem původního druhu s importovanou bigarádií.
Rokugatsu se stále pěstuje v některých zahradách na soustrovích Rjúkjú a Amami, ale bez většího komerčního využití. Je tedy spíše lokální nebo sbírkovou a okrasnou záležitostí pro svůj kompaktní vzrůst a ozdobný vzhled. Plody se používají k vaření do omáček, marmelád a dezertů, podobně jako jiné druhy místních mandarin. Jsou bohaté na množství sladké šťávy jen s mírnou trpkostí ve slupce. Tepelně upravené pokrmy nenesou žádnou stopu hořkosti, naopak dávají pokrmům jedinečné aroma. Na ostrově Kikaijima se Rokugatsu mikan pěstuje pod názvem Fusu a je nabízen na trzích ojediněle k prodeji jako místní kultivar. Stále pěstován je pod názvem Tunge v zahradách také na ostrově Okinoerabujima. Na ostrově Yoron odděleném 20km pásem moře od Okinawy je pod názvem Ishikata pěstován druh vzhledově shodný s C. rokugatsu, který je rovněž geneticky shodný s plody Shima-kabuchii z vesnice Ōgimi. Přestože byly Shima-kabuchii a Ishikata označovány původně za C. rokugatsu, Lam a Ishikawa (2019) prokázali, že se jedná o odlišnou varietu než plody pěstované ve vesnici Ōgimi pod názvem Rokugatsu mikan.
Citrus rokugatsu se v minulosti nacházel také v českých sbírkách. Ještě v roce 2015 byl vystavován na citrusářské výstavě v Brně. Postupně však z českých sbírek vymizel, protože sbírkový klon nebyl vhodný pro přímou konzumaci a pro většinu pěstitelů tedy zřejmě nebyl dost atraktivní. Rostliny pocházely z historických skleníků z přelomu 19.-20. století na zámku v Náměšti nad Oslavou. Podle vyjádření kastelána zámku jsou tyto skleníky opuštěné a v havarijním stavu nejméně od roku 2001.
