Japonský název: 六月蜜柑 (Rokugatsu-mikan), čteno „rokugatsu mikan“
Alternativní přepis: Rokugatsu Mikan; doslova „červnová mandarinka“
Anglický název: June Citrus, Rokugatsu Mandarin

SYNONYMA

Citrus rokugatsu Hort. ex Yu.Tanaka (1946) — platné jméno v systému Tanaka
– Zadaidai (ザダイダイ) Hort. — užívané částí literatury, zejm. UCR (2024); nesprávné ztotožnění; viz Taxonomická poznámka
– Fusu (フス) Hort. — místní název na ostrově Kikaijima
– Gomaya / Kယmē (カーメー) Hort. — místní název na Okinawě
– Makunbo (マクンボ) Hort. (1929–1939) — historický název zaznamenaný Tanakou v době sběru dat
– Tunge Hort. — místní název na ostrově Okinoerabujima
– Ishikata Hort. — název užívaný na ostrově Yoron; genetická příslušnost ke druhu zpochybněna (viz text)

TAXONOMICKÁ POZNÁMKA

Rokugatsu-mikan a Za-daidai: dva odlišné kultivary

V části odborné literatury, zejména v katalogu UCR (2024), je pro Citrus rokugatsu užíván název Za-Daidai (ザダイダイ), což představuje taxonomické nedorozumění s praktickými důsledky pro identifikaci a výzkum.

Tanaka (1946) ve své monografii jasně rozlišuje dva taxony:

1. Citrus aurantium LINN. var. Cyathifera Y. Tanaka — vstup č. 92, japonský název Za-Daidai (ザダイダイ). Jedná se o kultivar bigarádie s kotlíčkovitým (cyathiformním) základem plodu. Tanaka k tomuto taxonu uvádí synonyma Kaiseito, Kinkyu (čínský název 金橘), Yama-tachibana a Abe-tachibana.

2. Citrus rokugatsu Hort. ex Y. Tanaka — vstup č. 125, japonský název Rokugatsu-mikan (六月蜜柑). Tanaka výslovně upozorňuje na podobnost s Za-Daidai ve znaku masitého kalichu, ale uvádí dva rozlišující morfologické znaky: (a) absence křídla na řapíku listu a (b) přítomnost výrazné areoly (botanické prohlubeniny) na vrcholu plodu, která Za-Daidai chybí.

Toto rozlišení bylo potvrzeno Dr. Hideyasem Kinjo (Japonsko), specializujícím se na citrusy ostrovů Okinawa a Amami. Dle Dr. Kinjo jsou oba kultivary pěstovány v japonských sbírkách a klíčovým rozlišovacím morfologickým znakem je právě přítomnost areoly na vrcholu plodu u C. rokugatsu a její absence u Za-Daidai.

Z genetického hlediska Wu et al. (2021) potvrzují hybridní původ C. rokugatsu (Tanibuta × C. aurantium), zatímco Za-Daidai je kultivar spadající přímo do druhu Citrus aurantium. Jedná se tedy o taxony odlišného původu, nikoli synonyma. Pro C. rokugatsu by měl být výhradně užíván název Rokugatsu-mikan, nikoli Za-Daidai.

HISTORIE A PŮVOD

Původ a první botanický popis

Citrus rokugatsu byl poprvé formálně popsán Tanakou (1946) jako nový druh — vstup č. 125 v monografii An Iconograph of Japanese Citrus Fruits — na základě rostlinného materiálu z ostrova Šikoku, kde je podle autora původním taxonem. Latinský botanický popis v monografii zní: Folia elliptico-lanceolata, basi cuneata, margine subintegra vel integra, apice acuminata; petiolis angustissimis alatis; Flores solitarii, calyx crassus; Fructus globosus 4 cm, pericarpis luteo, loculus 8, semine polyembryonata. Název rokugatsu (六月, červen) odkazuje na dobu dozrávání — plody začínají zrát v červnu, neobvykle brzy oproti jiným japonským kultivarům citrusů. Tanaka v monografii výslovně poznamenává, že druh pochází ze Šikoku a že mohla existovat genetická příbuznost s odnožemi C. aurantium.

Tanaka (1957) dále potvrdil pěstování druhu na ostrově Amami Óšima v prefektuře Kagošima a vyslovil hypotézu, že druh se do japonského vnitrozemí rozšířil z jižních ostrovů. Ve stejné práci upozornil na morfologickou podobnost s C. aurantium var. Cyathifera (Za-daidai) ve znaku velkého masitého kalichu a uvedl dva odlišující znaky: absenci křídla na řapíku listu a přítomnost výrazné areoly (prohlubeniny) na vrcholu plodu.

Strom se vyznačuje bujným růstem a dobrou odolností vůči chorobám a škůdcům.

Rozšíření na ostrovech Amami a Rjúkjú

Průzkum Yamamota et al. (2006) zdokumentoval výskyt druhu na více ostrovech souostroví Amami v prefektuře Kagošima, kde se druh naturalizoval v subtropickém prostředí. Na ostrově Kikaijima je pěstován pod místním názvem Fusu a příležitostně nabízen na místních trzích jako lokální kultivar. Na ostrově Okinoerabujima přetrvává v soukromých zahradách pod názvem Tunge.

Yamamoto et al. (2022) zdokumentoval citrusové druhy na ostrově Kurošima (Prefektura Kagošima) a zaznamenal přítomnost místních forem morfologicky odpovídajících C. rokugatsu. Vzorky z průzkumů jsou uchovávány v citrusové sbírce Toso Orchard na Experimentální farmě Zemědělské fakulty Univerzity v Kagošimě.

Na ostrově Yoron byl zaznamenán morfologicky podobný druh pod názvem Ishikata; Lam a Ishikawa (2019) však molekulárně-geneticky prokázali, že Ishikata představuje odlišný kultivar, geneticky bližší kabuchi (C. keraji var. kabuchii) než C. rokugatsu, přestože byl původně takto označován.

Výskyt v Evropě

Citrus evidovaný pod názvem Citrus rokugatsu „Zadaidai“ byl v minulosti přítomen v českých sbírkách. V roce 2015 byl vystaven na citrusové výstavě v Brně. Sbírkové exempláře pocházely z historických skleníků přelomu 19.–20. století na zámku v Náměšti nad Oslavou, které jsou nejpozději od roku 2001 v zanedbaném stavu (vyjádření kastelána, 2024). Kultivar ze sbírek postupně vymizel, pravděpodobně pro nízkou atraktivitu z hlediska přímé konzumace. Zda se jednalo skutečně o Rokugatsu-mikan nebo spíše o Za-Daidai, který mohl být původem z francouzských sbírek, kde se tato bigarádie historicky nacházela, už bude dnes obtížné ověřit.

GENETICKÁ CHARAKTERISTIKA

Wu et al. (2021) identifikovali C. rokugatsu z Okinawy jako kříženec F1 C. ryukyuensis (Tanibuta) a C. aurantium, přičemž jako mateřskou rostlinu určili Tanibutu a jako opylující rostlinu bigarádii.

Shimizu (2018) rovněž potvrdil C. aurantium jako jednoho z rodičů, avšak identifikoval bigarádii jako mateřskou rostlinu. Výsledky obou studií jsou ve vzájemném rozporu ohledně směru hybridizace, nikoli však ohledně zapojených rodičovských taxonů. Je proto možné, že pod názvem rokugatsu-mikan existují geneticky odlišné klony s různou mateřskou linií — jeden z kombinace Tanibuta (♀) × C. aurantium (♂), druhý v reverzním uspořádání.

Na základě genetické výstavby je C. rokugatsu hybridem s jedním rodičem z linie endemitních rjúkjúských taxonů a druhým z importované bigarádie. Tento hybridní původ vysvětluje morfologickou podobnost s C. aurantium při zachování lokálních rysů rjúkjúských citrusů.