V USA je tato mandarina známa jako King of Siam, zkráceně je často označována jako King nebo Red King. V Evropě se označuje často jako Geleking neboli žlutý King, či také indočínská nebo kambodžská mandarinka. Na ostrově Okinawa se nazývá Kunibu nebo také Tookunibu (kde Too znamená čínské). V Japonštině se Kunembo ( 九年母 ) překládá jako „devítiletá matka“. Skupina Citrus nobilis Lour. je celosvětově velmi heterogenní, Shimizu (2016) udává 4 typy, z nichž každý je dost možná jiného původu. Typ King, (Citrus nobilis var. nobilis Lour.) byl dovezen do USA z Vietnamu jako semena v roce 1880 (Morton, 1987). Jedná se o podobný kultivar jako je evropský Geleking, ale odlišnou variaci než je typ Kunembo na Okinawě. Citrus nobilis pochází z Indo-Číny, odkud se rozšířil na sever až do Japonska a na jih po celé Malajsii. Mnoho mandarinek, které se v současnosti vyskytují v malajské oblasti a několik v Číně má svůj původ v C. nobilis. (Hodgson, 1967)

Citrus nobilis Lour. „Geleking“

Původně byl znám jako Cam Sang, kdy ho v roce 1816 zaznamenal Chez Deterville jako pomerančovník, který roste v Tonkinu (v té době tento název nesla oblast Francouzské Indočíny, tedy Kambodža, Laos a Vietnam). Mělo se jednat o nejběžnější druh pomeranče v oblasti. Název „kambodžský pomeranč“ uvedl v roce 1895 Bulletin du Muséum ve studii Guillaumina: Mandarine, King of Siam, Orange du Cambodge. V roce 1899 Annamitsko-francouzský slovník uvádí jméno kambodžského pomeranče trochu odlišně jako: „Cam Sanh“ (Leroux, 1899). Termín Sành, „terakota“, by mohl vycházet ze skutečnosti, že dužnina je často načervenalá v barvě terakoty. Při dovozu semen do USA byl termín Cam Sành přeložen jako Queen of Siam (Poilane, 1965), což později dalo název King of Siam americkém kultivaru, dále již známému jenom jako King.

Hlavní rozdíly oproti Kunembo jsou větší velikost plodu která snadno překračuje 80mm, ve Vietnamu v průměru 275g (jedná se o jednu z největších mandarin) a tlustší hrbolatou kůru ve srovnání s tenčí a hladší kůrou Kunembo a kratšími na řezu bílými semeny se slabšími zobáčky. King má také méně nahořklou chuť.

Geleking dozrává v Evropě v prosinci až lednu a většinou jsou plody o něco menší než v zemi původu. Mohou zůstat na stromě dlouhou dobu, což umožňuje jejich postupnou konzumaci. Jsou zploštělé, ale mají méně šťávy. Silná slupka se s časem vybarvuje a snadno se loupe. V zemi původu v teplém klimatu však plody zůstávají většinou zelené či se vybarvují jen mírně. Ovoce je výrazně ovlivněno vlivy prostředí, včetně podnože a půdy, takže tvar, velikost a chuť plodu může být značně odlišná i v závislosti na počasí v době zrání. Pro dobrou chuť plodů Geleking vyžaduje vysoké teploty.

Kromě konzumace čerstvých plodů se z nich ve Vietnamu vyrábí pomerančový cider fermentací šťávy (Tuyền, 2022).

Odolnost vůči chladu je menší, než u Satsumy, tedy asi -7°C. Z klimatického hlediska je nejcharakterističtějším rysem Citrus nobilis Lour. vysoká tepelná náročnost pro dosažení zralosti plodů a dobré kvality, a proto je nejpozději zrajícím druhem mandarinek. Plody jsou také výrazně ovlivněny vlivy prostředí, včetně podnože a půdy. Na některých podnožích a lehkých půdách je povrch slupky plodu bradavičnatý a chuť je nevýrazná. Přijatelnou chuť rostlina má za optimálních podmínek a v nejteplějším klima (UCR, 2024).

Citrus nobilis Lour. var. kunep Tanaka „Kunembo“

Okinawské Kunembo nese podíl genetického kódu čínské mandarinky Citrus reticulata (Blanco), pomela Citrus maxima (Burm.) s malou příměsí divoké mandarinky Manshanyeju. Je zároveň pylovým potomkem mandariny Kishu (Citrus kinokuni hort. ex Tanaka) (Wu, 2021). Podíl pomela je u Kunembo výrazně větší, než u varianty King (Pang, 2003), zatímco podíl mandarinky Manshanyeju je menší a tyto dvě variace nejsou blízce příbuzné. Ani jedna ale není tangor, jak se doposud uvádělo a nejsou potomkem pomeranče (Wu, 2021).

Kunembo-mikan byl dovezen na Rjúkjú z Indočíny někdy mezi 8. a 12. stoletím (Shimizu, 2018). I přestože není původní, je to jedna z nejstarších mandarin, která se následně rozšířila do tehdejšího Japonska. Tam dalo vzniknout mnoha dalším hybridům, mj. jeho potomci jsou Satsuma, Kabosu, Hyoukan, Hassaku a Asahikan (Shimizu, 2022).

Kunembo bylo jeden z hlavních produktů Okinawy, ale poté, co bylo v roce 1919 uvaleno embargo na vývoz, produkce prudce klesla a po zrušení zákazu exportu citrusových plodů v roce 1982 se začaly už pěstovat mnohem sladší mandarinky Satsuma a tangory Tankan. V současné době stromů zbývá jen několik v různých částech Okinawy a plody se používají pro tradiční cukrovinky, kippan (kandovaná slupka) a marmelády, kde se také využívá aromatická slupka. Kunembo je bohaté na šťávu, má vysoký obsah cukru, často se jí syrové pro bohatou chuť a děti ho prý jedly místo sladkostí (Orion Breweries, 2023).

Slupka mandarinky je silná (obzvláště na mandarinku), obtížně se loupe, má specifické aroma (borovicová pryskyřice, terpentýn), povrch je středně hladký až drsný. V době zralosti je barva sytě žlutooranžová až oranžová. Velikost plodu se pohybuje kolem 180 g. Strom je středně vzrůstný. Listy jsou obvykle větší a širší než listy mandarinek Satsuma, s malými křídly. Nevyskytují se žádné trny. Květy jsou obvykle jednotlivé a zřídka tvoří květenství. (J-FEC, 2024-2)

Hlavní význam Kunemba nespočívá v jeho využití, ani v jeho roli v kultuře Japonska, ale Kunembo je jedním z předchůdců velké části japonských citrusových plodů včetně těch na Okinawě (Wakana, 2011). Pojmenování devítiletá matka je tedy více než symbolické. V minulosti to byl hlavní druh mandarinek na Okinawě spolu s „Oto“ a dalšími, ale kvůli stárnutí stromů a poškození tajfunem se pěstování velmi omezilo (Orion Breweries, 2023).