Shiikwaasa (čteno: šíkvása) je dobře známý tradiční citrus z Okinawy, u kterého je uváděno více než 200 kultivarů a odrůd. V dialektu Okinawy název znamená „přidaný ocet“ kvůli silné kyselosti v době nezralosti. Sezóna sklizně Shiikwaasy je dlouhá, od srpna do února, a Shiikwaasa má jedinečný způsob použití. Nezralé plody, sklízené v srpnu a září, se používají k vaření, zatímco částečně zralé plody, dostupné od října do prosince, se používají ke zpracování (hlavně na šťávu). Zralé plody se sníženou kyselostí jsou k dispozici v lednu a únoru a konzumují se čerstvé. V zeleném stavu jsou plody velmi kyselé, často se používají jako citron nebo limetka na ozdobu nebo dochucení pokrmů, ale vyrábí se z ní i džemy. Štávu lze ředit nebo přisladit (Orion Breweries, 2023).
Polymethoxylované flavony (PMF, tangeretin, nobiletin a sinensetin) jsou charakteristickými složkami Shiikwaasy. Většina použití Shiikwaasy zahrnuje zpracování na šťávu. Nicméně PMF a mnoho dalších užitečných složek (např. synephrine) je obsaženo především ve slupce (Hirose, 2012). Vesnice Ōgimi, která představuje 60 % produkce Shiikwaasy v prefektuře, je také nazývána vesnicí dlouhověkosti s nejvyšší mírou stoletých lidí v Japonsku (National Geographic, 2020)

Citrus depressa Hayata se pěstuje na Okinawě a na Tchaj-wanu. Shiikwaasa preferuje horké a vlhké klima a v takovém podnebí roste velmi bujně. V Evropě je nicméně mrazuvzdorná do -12°C (Bouladou, 2015). Stromy v přirozeném prostředí dorůstají výšky 3-5m a vzhledem připomínají známý Calamondin (Citrus microcarpa Bunge). Květy jsou bílé a asi 3 cm v průměru, obvykle kvetou v dubnu. Plody jsou malé, zploštělé, váží asi 25–60 g, slupka je tmavě zelená a během zrání zežloutne (Orion Breweries, 2023).

Wu, Sugimoto a kol. (2021) popisují Shiikuwaasu jako F1 křížence vzniklého z maloplodé mandarinky označené jako RK3, nejblíže příbuzné čínské Citrus erythrosa „Sun Chu Sha“ se segmentem pomela a druhým rodičem z místního původního druhu Citrus ryukyunensis Wu „Tanibuta“. Původní „Sun Chu Sha“ segment z pomela neobsahuje (Curk, 2014). Rostliny se na Okinawě běžně množí semeny, rostou i divoce a jejich genetická variabilita je tedy vysoká. Pro kulturní použití byly vyselektovány superiorní odrůdy, které v některých sadech původní diverzitu snižují (Lam; Ishikawa, 2019).

Vzhledem k tomu, že Shiikuwaasa je pojmenována v tradiční poezii a písních Rjúkjú, Wu, Sugimoto a kol. (2021) předpokládají, že čínská maloplodá mandarinka byla prehistorickou introdukcí, buď před 40 000 až 200 000 lety, kdy byla Okinawa spojena s pevninou, nebo přenesena mořským proudem Kuroshio, který vede z Tchaj-wanu do Japonska podél Rjúkjú. Shiikuwaasa tedy vznikla jako přirozený botanický hybrid.

Místně se Shiikwaasa používá jako podnož. Z počátku roste pomalu, ale postupně stromy roubované na ní rostou bujně. Je rovněž tolerantní k alkalickým půdám. (J-FEC, 2024)