Botanická zahrada Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně se v polovině října proměnila v oázu exotických vůní a zářivých barev. Od 14. do 18. října 2026 zde totiž proběhl další ročník tradiční prodejní Výstavy citrusů a dalších subtropických i tropických užitkových rostlin. Akce, kterou zahrada pořádala ve spolupráci se zkušeným spolkem Citrusáři Brno, letos zavedla návštěvníky pomyslně přes oceán – hlavním tématem byly citrusy pěstované v Karibiku a Severní Americe.

Exotika pod sklem: Od Karibiku po zvláštní rarity

Návštěvníci mohli v prosluněných brněnských sklenících obdivovat 168 unikátních rostlin obestřených plody. K vidění byly klasické citroníky, pomerančovníky či limetky, ale obrovskou pozornost poutaly hlavně botanické kuriozity. Lidé obdivovali například cedráty „Buddhova ruka“ nebo tangory – speciální hybridy mandarinky a pomeranče. Historickým klenotem výstavy byly rostliny, jejichž genetický základ přivezl z Kuby slavný pěstitel E. Kůr již koncem 60. let minulého století.

Doprovodný program nabídl:

• Pěstitelskou poradnu: Členové spolku radili s roubováním, hnojením a doporučovali odolné odrůdy pro začátečníky.
• Přednášku o Japonsku: Bylo mi potěšením osobně provést posluchače do tajemství divokých a komerčních citrusů ostrova Kjúšú a Okinawa a tradic s nimi spojených.
• Aromaworkshop: Možnost namíchat si vlastní inhalační tyčinku z éterických olejů a zapojit do vůní i děti.
• Podzimní výstavku hub: Tradiční mykologický koutek pod patronátem Petra Hroudy z Masarykovy univerzity.

Dnes již tradiční výstava má neopakovatelnou atmosféru. Skleníky jsou doslova prosyceny omamnou citrusovou vůní, která v sychravém říjnovém počasí působí jako skvělá terapie. Velká pochvala patří brněnským citrusářům za jejich profesionalitu a tipy, které neúnavně během celé výstavy sdíleli se všemi návštěvníky. A hlavně pak možnost odnést si domů vlastní vypěstovaný kousek exotiky byla pro mnohé hlavním lákadlem. Rostliny mizely z pultů rychlým tempem.

Výstava stala oblíbeným víkendovým cílem pro rodiny s dětmi, studenty i zahrádkáře z celého kraje. Osobně mě překvapilo, že i přednáškový sál byl při mé přednášce úplně plný a snad se i nikdo těch 2,5 hodiny nenudil.

Letošní výstava je ale pouze nejnovější kapitolou příběhu, který se v Brně píše přes půl století. Je to historie nadšených pěstitelů a jejich skleníků, výstav s tisícovými návštěvami, odborných setkání v Lednici a také časopisu Citrusář, který svého času spojoval pěstitele po celém Československu.

Skromné počátky

K nejdůležitějším osobnostem začátků amatérského citrusářství na Brněnsku patřil Karel Buďárek. Jeho pěstitelský příběh začal už v roce 1949 náhodou. Semínko z pomeranče zatlačil do zeminy květináče s muškátem. Vyklíčilo a vznikla jeho první podnož. Zájem postupně přerostl v budování skutečných citrusových sbírek. Důležité bylo setkání s pěstováním citrusů v Lednici a spolupráce s Františkem Pospíšilem, později jednou z klíčových odborných osobností celého československého citrusářského hnutí.

Karel Buďárek postupně budoval skleníky v Hlinkách, na Kamenném vrchu a později v Radosticích. Byla to doba, kdy pěstitelé získávali mnohé zkušenosti praktickými pokusy a předávali si mezi sebou rouby, rostliny i informace. Buďárkovými skleníky podle dobových vzpomínek prošly tisíce zájemců.

Rok 1974: citrusáři se organizují

V roce 1974 založil Karel Buďárek s dalšími nadšenci brněnskou specializovanou organizaci pěstitelů citrusů, tropických a subtropických rostlin. Stal se jejím prvním předsedou a vedl ji šest let.

Na počátku osmdesátých let převzal vedení Antonín Dobeš z Drysic. Také jeho jméno se stalo s moravským citrusářstvím neoddělitelně spojeno.

Dobešovy skleníky v Drysicích byly významným místem pěstitelského dění. Vedle Antonína Dobeše se citrusům věnovali i další členové rodiny. Do Drysic mířili jednotliví pěstitelé i zájezdy a právě zde bylo možné vidět v praxi různé způsoby pěstování, včetně Dobešova řešení skleníku využívajícího sluneční energii.

Brno a fenomén zvaný Citrusář

Brněnský klub se však nezapsal do historie jen svými rostlinami.

V roce 1978 začal v organizaci Praha-západ vycházet zpravodaj věnovaný citrusovým, subtropickým a tropickým rostlinám. Jeho původní redakce brzy zanikla a vydávání časopisu pod názvem Citrusář převzala v roce 1980 brněnská organizace.

U jeho počátků v Brně stáli Ivan Kunovský a Jiří Holub. Později redakci posílili další pěstitelé a zásadní roli převzal Jiří Šamla. Odbornou úroveň časopisu podporoval František Pospíšil.

Původně jednoduchý klubový zpravodaj se postupně změnil v celostátní informační médium. V roce 1985 setkání zástupců citrusářských organizací v Lednici pověřilo brněnskou organizaci vydáváním Citrusáře i pro ostatní specializované organizace. O rok později už vycházel v nákladu 2 000 výtisků jako tištěný a ilustrovaný časopis o 32 stranách. Na konci 80. Let už dosáhl náklad Citrusáře 10 000 výtisků.

Od kavárny k tisícům návštěvníků

Také samotné brněnské výstavy mají delší historii, než by podle jejich současného místa konání mohlo vypadat.

V listopadu 1984 se brněnští citrusáři představili na výstavě v kavárně Bohéma. O rok později vystavovali plodící citrusy na výstavě Myslivost a příroda.

Pak přišla éra velkých výstav. Ve dnech 28.–30. listopadu 1986 se konala druhá brněnská výstava citrusů a subtropických rostlin v Domě pionýrů a mládeže. Návštěvnost tehdy v době bez Internetu a obchodů prodávajících citrusy jako součást běžného sortimentu dosáhla přibližně 9 000 lidí. Výstava současně poskytla prostor pro setkávání citrusářů z různých částí republiky a doprovodil ji prodej rostlin i vydání pěstitelského rádce CITRUSY. Tyto úspěšné výstavy pokračovaly až do konce 80. Let.

Byla to zlatá léta hnutí. Samotný Brněnský klub citrusářů měl v roce 1989 již 550 členů.

Lednice a Kociánka: dvě důležitá místa

Brno přitom nebylo izolovaným ostrovem. Mimořádnou úlohu pro odbornou stránku citrusářství měla Lednice.

V roce 1985 se zde uskutečnilo setkání zástupců specializovaných organizací pěstitelů citrusových, tropických a subtropických rostlin z celé republiky. Mezi odborníky spojenými s tehdejšími setkáními figuroval František Pospíšil, který zásadním způsobem ovlivňoval odbornou úroveň československého citrusářství.

V samotném Brně se dalším důležitým místem stala Kociánka. V roce 1986 zde pěstitelé v subtropickém skleníku vysadili vybrané odrůdy citrusů a další plodonosné subtropické rostliny. Na jejich budování se podíleli mimo jiné Jan Hanáček, Jan Urbánek a další členové klubu. Když se zde v listopadu 1999 konala výstava k 25. výročí založení brněnského citrusářského hnutí, návštěvníci už procházeli mezi tři až čtyři metry vysokými citrusovými rostlinami obsypanými dozrávajícími plody. Přicházela však doba Internetu a návštěvnost fyzických výstav pomalu klesala.

Obtížná devadesátá léta

Po roce 1989 se po pádu komunismu prostředí velmi změnilo. Lidé se začínají více orientovat na ekonomické aktivity a přichází úbytek členů i širší útlum citrusářského hnutí. Brněnská organizace však nezanikla a až do konce století se v ní scházelo kolem stovky členů.

Pokračovaly také výstavy. V roce 1992 se uskutečnila velká společná výstava subtropických rostlin a zahrádkářů v Domě techniky na brněnském výstavišti, spojená s celostátním sympoziem. Později se výstavní život přesunul mimo jiné na Kociánku a znovu do Lužánek.

Proměnil se i Citrusář. Po odchodu Jiřího Šamly z vedení redakce v roce 1990 následovalo několik pokusů časopis udržet. Jeho celostátní podoba nakonec v devadesátých letech skončila, ale tradice menších klubových zpravodajů pokračovala.

Nová kapitola na Kotlářské

K zásadní změně došlo v roce 2011.

Předcházející výstavy ve Středisku volného času Lužánky navštěvovalo podle klubového zpravodaje necelých 400 lidí a jejich příjmy obvykle nepokrývaly náklady. Klub se proto dohodl s Botanickou zahradou Masarykovy univerzity a výstava získala nový domov. Tím výstava získala novou odbornost a profesionální dohled.

Byla to svým způsobem šťastná volba. Botanická zahrada sama představuje kus brněnské historie.

Založena byla v roce 1922 z iniciativy Josefa Podpěry. Zahrada mezi Kotlářskou a Veveří měla původně sloužit jen jako provizorní řešení. Přesto zde zůstala dodnes a její základní koncepce, kombinující systematické sbírky s rostlinnými společenstvy, má kořeny právě v Podpěrově původním návrhu.

V letech 1924–1926 zde vznikly první tři skleníky a už roku 1925 v jednom z nich vykvetla slavná viktorie královská. Dnes zahrada pečuje o více než 4 000 taxonů a je přístupná nejen univerzitě, ale i široké veřejnosti.

Dvě tradice, jedna výstava

Od roku 2011 se tak na Kotlářské setkávají dvě tradice.

Jedna začala před více než sto lety s Josefem Podpěrou a univerzitní botanickou zahradou. Druhá vyrostla z nadšení Karla Buďárka, Antonína Dobeše, Jiřího Šamly, Františka Pospíšila a mnoha dalších pěstitelů, jejichž jména zaplňují staré ročníky Citrusáře.

Kruh se tím symbolicky uzavírá. To, co začínalo u jednotlivých nadšenců v soukromých sklenících, se po půlstoletí vrací do prostředí, kde se potkává odborná botanika s veřejností.

A právě proto je brněnská výstava citrusů něčím víc než přehlídkou krásných rostlin.

Je živou připomínkou doby, kdy se rouby vzácných odrůd předávaly z ruky do ruky, kdy na citrusářskou výstavu přišlo devět tisíc lidí a kdy z Brna putoval Citrusář k pěstitelům po celé republice. Současně ukazuje, že ona tradice nezůstala uzavřena ve starých časopisech.

Od pomerančového semenáčku, který Karel Buďárek v roce 1949 zasadil do květináče s muškátem, přes plné sály výstav v osmdesátých letech až po skleníky na Kotlářské vede více než sedmdesát let dlouhá cesta. A brněnští citrusáři po ní stále pokračují.